Natáliin příběh

Jmenuji se Natália. Jako dítě jsem vždycky toužila po tom, stát se zpěvačkou. Ovšem po několika neúspěšných talentových zkouškách na konzervatoř jsem tak trochu rezignovala a raději se vyučila prodavačkou, abych alespoň nějakou školu měla a mohla lépe najít práci. Od svých devatenácti let se však živím jako servírka. V tomto oboru jsem se vpodstatě naučila vše: od přípravy káv a rozlévání alkoholických i nealkoholických nápojů až po kasírování hostů a dělání inventur. Protože jsem nebyla jako servírka vyučená, často mě zpočátku něco nového překvapilo. Tato práce mě ale velmi baví, ačkoliv je někdy psychicky náročná jako každá práce s lidmi. Stal se ze mě zodpovědný a svědomitý člověk, mám přítele a žiji spořádaným životem. Nebylo tomu tak ale vždycky.

Vyrůstala jsem v dětském domově. Tam jsem měla asi tři oblíbené vychovatelky, které mi daly dobrý základ, jež ve mně zůstal. Jsem ale člověk, který si musí všechno sám osahat, i když si třeba nabije nos. Moc jsem se těšila na den, kdy budu moct domov opustit a na svobodu, která mě za branami čeká. Jakmile se však ta doba přiblížila, dostala jsem najednou strach a začala jsem mít smíšené pocity. Najednou jsem nevěděla, kam patřím. Neměla jsem místo, kam bych se mohla vrátit.

Proto jsem bydlela, kde se dalo: po známých a kamarádech. Neměla jsem stálou práci a stálý příjem, občas jsem si nějakou jednorázovou brigádou něco přivydělala. Peníze, které jsem dostala při odchodu z dětského domova jsem většinou naivně rozpůjčovala. Přežívala jsem tak ze dne na den a zároveň i nadělala dluhy na zdravotním pojištění a dopravních podnicích, protože jsem jezdila "na černo".

V tu dobu jsem také zpřetrhala vazby s lidmi, kteří mě měli rádi, a chytla jsem se party, která žila poměrně divokým životem. Bez alkoholu a lehkých drog jsme si ani žádnou zábavu neuměli představit... Samozřejmě, že se to časem muselo někde projevit a dost tvrdě jsem narazila. Po pár měsících jsem měla psychózu a celkový kolaps organismu.

V tu chvíli jsem se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. V momentě, když jsem postupně nabírala síly, dávala jsem si do pořádku také svůj život. S pomocí několika svých opravdových přátel a také sestry jsem si uvědomila, že vlastně takový nešťastný život žít nechci. Věřím tomu, že se k člověku všechno vrací jako bumerang, a tak se nyní snažím být lepším člověkem a pracovat na sobě. Ostatně to je práce na celý život.

Přestala jsem si stavět vzdušné zámky a už stojím nohama na zemi. Přes známé jsem si našla podnájem a stálou práci. Na jednom místě již pracuji pět let. Pomocí splátkového kalendáře jsem začala dávat do přádku své pohledávky a dnes jsem konečně bez dluhů a je to moc fajn. Mám stálý příjem a založené již druhé stavební spoření a penzijní připojištění. Se svými penězi hospodařím tak, že máme doma s drahou polovičkou obálkovou metodu. Do obálek, které máme nadepsané, postupně vkládáme peníze na nájem, nedoplatky, povinné ručení vozidla, dálniční známku a servis, ale i na méně nezbytné věci, na které si chceme šetřit jako je dovolená nebo nová postel a podobně. Jsem ráda, že mám nyní svůj domov a že jsme na něj dva.

Ve svém volném čase, ačkoliv ho mám poslední dobou málo, příležitostně sportuji. Mám ráda adrenalinové sporty, kolo, brusle, nohejbal, tenis, stolní tenis, snowboard a jiné. Také ráda chodím za kulturou, do divadla na muzikály i činohry, do kina, jezdíme na výlety do přírody, pod stan. Často jezdíme i k rodičům mého přítele a pomáháme jim s čím je třeba.

Mým velkým koníčkem je ale hudba a zpěv. Dvakrát, třikrát do měsíce si dopřávám lekce zpěvu. Je to pro mě taková terapie, odpočinu si tam, zkliním mysl, osvobodím se na chvíli od každodenního stresu a odcházím s dobrým pocitem v duši.

Také poslední dobou dospívám k názoru, že bych chtěla být užitečná. Proto uvažuji o studiu na Střední pedagogické škole, abych se třeba jednoho dne mohla do dětského domova vrátit, ne jako chovanka, ale jako vychovatelka. Abych tak mohla dětem i blíže zprostředkovat svoji zkušenost.

Stránky jsou vedeny yourchance o.p.s.